Devadesát devět holek ze sta
Jiří Dědeček
Všecky holky píšou stejným slohem,
když nás chtějí poslat do háje,
jak se jedná o poslední Sbohem,
každá kecá, ať je, jaká je.
Všecky holky mají stejný zbraně,
způsobujou stejný zranění,
furt nám něco říká: Bacha na ně!
Ale stejně se nic nezmění.
Devadesát devět holek ze sta
stejnou věc nám zkouší naznačit;
stejný slova, stejnej tón i gesta,
stejný voči – jen je zatlačit.
Všecky holky mají stejný plány,
stejnou smůlu, stejný starosti,
stejný práva, sem tam i stejný pány,
stejný řeči, stejný tajnosti.
Všecky holky píšou stejným slohem,
když nás chtějí poslat do háje,
jak se jedná o poslední Sbohem,
každá kecá, ať je, jaká je.
Všecky holky mají stejný zbraně,
způsobujou stejný zranění,
furt nám něco říká: Bacha na ně!
Ale stejně se nic nezmění.
Všecky holky mají stejný šance,
hned jak přijdou na to podstatný:
každéj chlap je – kromě konta v bance –
stejnej jako všichni ostatní.
Každéj chlap je – kromě konta v bance –
stejnej jako všichni ostatní.